náš chov koz:Osobní stránka na adrese: sebkovi.stranky1.cz

S chovem koz jsme začali asi před čtyřmi lety.První vlaštovkou a dodnes vládkyní stáda se stala Mášenka.Jako většina našich zvířat byla určena na porážku,ale byla poměrně mladá a nám jí bylo líto.Naštěstí nám jí její majitelka prodala a Mášenka se nám každý rok odvděčí krásnými kůzlátky a výborným mlékem.
Když už jsme měli kozu,řekli jsme si,že by bylo dobré pořídit si i plemenného kozlíka,protože nač se trmácet s kozou do sousední vesnice,když může mít ženicha doma.
Postupně přibývaly další kozenky a nyní máme pěkné stádečko,hýřící barvami,radost pohledět.
Kozenky chováme v kotcích s přístřešky,připadají nám vhodnější než uzavřené stáje.Zvířata jsou odolnější,stále na čerstvém vzduchu a mléko není cítit.Většinu času tráví na pastvině a spokojeně přežvykují.
V loňském roce jsme začaly všechny příbytky předělávat,neboť ty dosavadní už mají nějaký ten rok za sebou.Práci nám přerušily povodně,které byly rozsáhlé a ničivé.Ale my se nedáme a na jaře budeme pokračovat,aby zvířátka měla krásné,pohodlné a bezpečné bydlení.
Kozy jsou úžasná a inteligentní stvoření.Fascinuje nás,jak je každá povahově jiná,jak se k sobě i ostatním chovají,jak si určují žebříček popularity....:-)))
Naše rodina také miluje kozí mléko.Taková dětská kaše či pudink z kozího mléka- to je prostě pochoutka.Letos se chystáme i na výrobu kozího sýra,tak snad se povede.Pokud máte tip na osvědčený recept,rádi ho vyzkoušíme.
Všechna naše zvířata jsou řádně evidována a v současné době máme dva chovné kozlíky hnědého rohatého Pepíčka,linie Herman a bílého bezrohého Hurvínka,linie César.


Mařenka

Mařenka se narodila 21.1.2009.Zpočátku se zdálo vše v pořádku,kůzle bylo čilé a mamka Malinká se snažila.Neměla ovšem žádné mléko a tak v průběhu dne Mařenka slábla a nám bylo jasné,že pokud okamžitě nezakročíme..nedopadne to s ní vůbec dobře.
Doma jsem si nachystala bedýnku,vystlala jí starými hardy,aby jí bylo teplo a uložila jí tam.Mezitím jsem si nachystala mléko.První doušky byl boj,neměla sílu,byla unavená.Něco málo do bříška jsme ale dostaly a pak usnula.Když se vyspala,dostala tu pravou chuť k jídlu a začala bojovat.
Sice mám kozu v bytě,v noci vstávám a vyvařuji lahvičky jako pro miminko,ale Mařenka každým dnem sílí,má spoustu energie a doufám i vyhráno.A to za to přeci stojí,ne?
Jen co se venku oteplí,pokusíme se jí pomalu a nenásilně vrátit do stáda,což nebude asi vůbec jednoduché...uvidíme.